Nejlepší nebo nejhorší Valentýn

16. 05. 2009 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 6f6

Tak s touhletou povídkou jsem vyhrála soutěž o nej Twilight povídku s tématem Valentýn. Je to sice už dýl (přesněji to bylo v únoru xD), ale já ji mám pořád v živé paměti :)

Nejlepší nebo nejhorší Valentýn

 
Všude kolem bylo prázdno. Proudící vzduch mi tlačil do uší a jak jsem padalo, málem jsem z toho tlaku ohluchnulo. Najednou jsem vypadlo z teplé peřinky mraků a pode mnou se rozprostřelo zamračené město. A jéje, pomyslelo jsem si. Tady bude tolik práce. Nejlepší rajón, který jsem mohlo dostat, byla slunná Florida, kde se mají všichni rádi. Tam bych bylo hotové za pár hodin a pak bych si mohlo hodit nohy nahoru. Ale to ne, na mě musí zbýt podobná díra, i když jsem pořád zelenáč. Zatímco jsem padalo, vytáhlo jsem z kapsy mapku a začalo jsem si vyhledávat prstem mezi samou zelení obydlená místa: Port Angeles, Seatlle, Forks, Lond-. Ano! Rychle jsem vrátilo prst zpátky na malou skvrnku uprostřed rozlehlých lesů. To je ono: Forks. Zamnulo jsem si ruce: aspoň se dneska nebudu nudit.

 
Už jsem bylo jenom pár metrů nad zemi, takže jsem se přichystalo k nárazu. Po dvou vteřinách jsem přistálo s tichounkým 'žuch' na mrazem ztvrdlou zem. Jakmile jsem se rozhlédlo a ochutnalo emoce, rozzářilo jsem. Nebude to tak zlé. Nakrčilo jsem nos a začichalo jsem. Ne, tohle bude dokonce skvělé. Tolik dobrých emocí jsem snad ještě nikdy necítilo. Ale... Začichalo jsem pozorněji: co je to za zvláštní druh lásky? Bylo jsem zvyklé pouze na dva typy: opravdovou a platonickou. Ale tohle, tohle bylo něco jiného. Tady byly ty typy čtyři. Samozřejmě, byly tu ty dvě lásky, ale také tu byl velice zvláštní druh obdivování a zbožňování a pak ještě cosi, co svou hloubkou odpovídalo 'lásce na věčnost'. Bylo jsem ohromeno. Takové malé město a takové zázraky.

 
Už s lepší náladou jsem si to s pískáním namířilo do města. Najednou jakoby mi nohy vrostly do země a pod nosem mi zavanula ta nejsilnější emoce, co jsem kdy cítilo: bezpodmínečná, ochranářská a přes mrtvoly jdoucí láska. Chvíli jsem se bez pohnutí nadechovalo vůně toho čistého citu a pak jsem se rozběhlo směrem od města, na místo, odkud ten pach vycházel. Jak jsem probíhalo ztemnělým lesem, cítilo jsem, že všude, kam moje noha dopadne, se šíří láska a štěstí. Otřáslo jsem se: pomalu mi to začínalo lézt na nervy. Skoro jsem letělo po stopě a dostávalo jsem hlouběji a hlouběji do lesa. V jednu chvíli jsem spěchalo mezi větvemi stromů a v tu druhou už jsem vypadlo ze stínů a mžouralo do oslnivého světla na malinké louce.
Okamžitě jsem poznalo zdroj té vůně. Ve středu travnaté plochy vedle sebe seděli dva lidé. Hnědovlasá dívka s ruměncem ve tváři v rukou chovala dlaň vysokého chlapce s bronzovými vlasy. Štěstí se kolem nich vinulo jako neviditelná klec, jako by v tu chvíli byli oni jedinými formami života na světě. Ta holka měla tu nejčistší auru, co jsem kdy vidělo, ale ten kluk... Zmateně jsem zavrtělo hlavou a podívalo jsem se pořádn...

.... Ne, ten kluk žádnou auru neměl! Co to má znamenat? O tomhle mi nikdo žádnou zprávu nedal, že by někdo mohl nemít auru! Sakra, nadávalo jsem pro sebe, budu se muset vrátit a poradit se s vyššími. Ale jakmile jsem se vzdálilo, vůně trochu zeslábla, a já ji potřebovalo. Bylo to jako droga. Velice návyková droga. Takže jsem to vzdalo a připlížilo jsem se k těm dvěma.


 
"Přála bych si, abych dokázala uvěřit, že jsi skutečný", řekla zrovna ta dívka nesměle. Slastně jsem se nadechlo. Ách. Nikdy v životě jsem takovou sílu emocí necítilo. Popoběhlo jsem ještě kousek k nim a zaměřilo jsem na ně paprsky lásky. Dívce se po tváři rozlil spokojený úsměv a trochu zčervenala. Chvíli jsem je neposlouchalo a jen jsem dýchalo tu úžasnou vůni. Pak jsem uslyšelo křupnout dřevo a rychle jsem se probralo.

 
"Jako bys mě mohla přeprat, Bello," křikl ten kluk a hodil obrovskou ulomenou větev na kmen rozložité borovice, která se po nárazu silně roztřásla, jako by byla ze skla. Úžasem jsem otevřelo pusu. Takže opravdu existují. Upíři existují. A ta dívka, Bella, je právě teď s jedním z nich v bezprostřední blízkosti! Ale zase jsem se uklidnilo, když chlapec doběhl nadlidskou rychlostí k Belle a něžně jí položil ruku do dlaní ztuhlých překvapením: "Neboj. Slibuju," odmlčel se, "přísahám, že ti nikdy neublížím." Zase jsem se zabralo do vytváření láskyplných vibrací. Poslední, co jsem slyšelo, bylo chlapcovo: "Ty jsi teď pro mě nejdůležitější na světě."

 
Od toho dne jsem se do Forks vracelo každý rok 14.února. A vždycky jsem je našlo spolu.

 
"Bello,lásko?" ozval se Edwardův hlas z jednoho z pokojů velkého bílého domu, kde bydlela celá jeho rodina, "mohla by jsi přijít sem?" Já jsem bylo s ženskou částí rodiny v přízemí a okamžitě jsem vyskočilo, když se Bella zvedla z gauče a zamířila po schodech za hlasem. Jak se pohnula, na ruku jí dopadlo světlo a já poznal zlatý kroužek na jejím prstě s velkým kamenem. Oni se vzali? Když jsem došlo do Bellina a Edwardova pokoje, oni už seděli v křesle a líbali se. Bylo vidět, jak se Edward musí pořád přemáhat. Ale něco v jeho nervozitě mi napovědělo, že to nebude trvat dlouho. "Bells?" Edward se narovnal a podíval se jí do očí, "nevím, jestli je to dost dobrý Valentýnský dárek, ale přesto: chtěl bych tě dneska pro-pro-proměnit. Samozřejmě až po..." No teda, zasmálo jsem se do dlaní. Ten má pěkný nervy.

 
"Och," usmála se rozpačitě Bella, "dobře. Ale jak..." Než mohla doříct větu, Edward si ji přitáhl a začal ji líbat na krk. Jeho rty se pak přesunuli na její, jednou rukou si přidržoval její hlavu a druhou jí sundával tričko. Mé dobré vychování velelo dívat se stranou, ale v případě těchhle dvou to prostě nešlo. Vycházela z nich taková síla lásky, teď, když se milovali. Takže jsem se co nejvíc soustředilo na vysílání vibrací a snažilo se nevnímat hlasité dýchání a vzdechy. Ale pak, když se ozvalo trhání, jsem šokovaně vzhlédlo v domnění, že to přetrhnuté byla Bella. Naštěstí to však byly jenom její kalhoty. Zachichotalo jsem se. Bylo to jako dívat se na romantický film. Ale tím vyrušením jsem zase začalo dávat pozor a tak jsem zpozorovalo, že Edward už leží na Belle a ona se prohýbá v zádech. Ou, vyprsklo jsem nervózně smíchy a znovu jsem otočilo hlavu.

 
Když to slastné sténání ustalo, ozval se Edwardův hlas: "Vážně to chceš? Jsi si jistá, že tohle nechceš zažít ještě s někým?" Ozvalo se tiché cinkání, jak se Bella šťastně zasmála: "Blázínku. Chci být s tebou. Navěky."
"Doufám, že budu schopen přestat," zašeptal a přiložil ústa k Bellině krku, "miluju tě."
"Já vím," uchichtla se Bella nervózně, "já tebe taky. Tak to udělej, ať to máme za sebou."
Edward kývnul a pak se místností rozlehl příšerný výkřik.

 
Och ne. Ne, cos to udělal? Cítilo jsem to: Bellina aura mizela, pomalu ale vytrvale, v souladu se šířícím se jedem. Vyběhlo jsem celé šílené z místnosti. Pro co teď budu žít? Svět se mi zhroutil.
...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38