11.kapitola - Rozpůlená

16. 05. 2009 | † 30. 09. 2015 | kód autora: 6f6
11.kapitola - Rozpůlená

Seděla jsem na patách uprostřed louky, krví potřísněná stébla trávy se kývala v nevysvětlitelné shodě dopředu a dozadu a ohromné koruny stromů jakoby zpívaly svoji vlastní smutnou píseň. Lehký vítr nadzvedával listy a rozhazoval je mezi listnaté a jehličnaté velikány a pořád si notoval tichý chorál, který by mě normálně uklidňoval a nejspíš bych teď přemýšlela nad krásami světa. Ale v tuhle chvíli mi zněl v hlavě jako duté dopady kladiva na kovadlinu.
Po tváři mi skanula jedna jediná osamělá slza a dopadla na místo, kde před pár hodinami bývalo moje dokonale scelené srdce. Přestože jedna jeho půlka patřila Edwardovi a ta druhá Jacobovi, vždy jsem měla pocit, že jsem úplná. Nemohla jsem je mít oba dva, ale stále měli své pevně stanovené místo v mé hlavě, v mém srdci, v podstatě mého bytí. Nemohla jsem existovat, pokud se mnou nebyli oba. Věděla jsem, jaké to je, ztratit Edwarda. Ale ve chvíli, kdy mě opustil, jsem věděla, že je pořád malá, byť sebenepatrná, možnost, že se ke mně vrátí; že už nebudu jenom ta menší půlka. A on se vrátil, znovu byl se mnou a já byla zase celá, jakoby ta obrovská trhlina nikdy neexistovala. Ale teď, když se ode mě odtrhla, i když pouze ta menší, polovina, věděla jsem, že to už nikdy nebude jako dřív. Už se na mě nikdy neusměje a jeho dobrá nálada nerozsvítí celou místnost. Už nikdy nebudu cítit teplo z jeho horkého těla. Nikdy spolu nebudeme jezdit na motorkách, už nikdy se mě nepokusí políbit. Bezmyšlenkovitě jsem setřela tu zbloudilou slzu zkřehlými prsty a zničeně jsem se pousmála. Přemýšlela jsem, kolikrát jsem ve svých myšlenkách za posledních pár hodin vyslovila slovo 'nikdy'. Začala jsem si připadat jako mučednice.
Z okraje louky se ke mně donesl tichý vzlykot přecházející postupně do vysokého kvílení, které jsem až do té chvíle nevnímala: "Co jen budu dělat? Jak já ho milovala! Nikdy to nemůžeš pochopit, nikdy! To prostě nejde! Ne, nějaká tvoje Bella mě vůbec nezajímá! Oh, ne, buď už ticho. Oh, můj bože, drž už klapačku, Edwarde! Uch, au, to bolí! Ty si hroznej surovec! Jak to s tebou může ta holka vydržet?"
Vymrštila jsem se na nohy, hněv zaplnil náhle uvolněné místo po smutku a já jsem rychlými rozhodnými kroky vyrazila na místo, odkud jsem slyšela Edwardovo popuzené syčení: "Vážně si nemyslím, že bys ho nějak milovala. Podívej se na sebe přece: ječíš a do všeho bouchá...

.... Ale kdyby jsi k němu chovala opravdovou lásku, připojila by ses k Belle a aspoň trochu bys truchlila." Strnula jsem v půli kroku.

Hysterický hlas, který nejspíš patřil tomu plavému vlkodlakovi, se na chvíli zadrhnul a pak s nově nabitou sebejistotou pokračoval ještě naléhavěji: "Ty si dovoluješ mi tvrdit, že jsem ho nemilovala? Že já jsem nemilovala Jacoba?" Při zvuku Jacobova jména se mi oči znovu zalily slzami, podlomily se mi nejisté nohy, na kterých jsem dlouho seděla a já se odporoučela k zemi jako hadrová panenka. Nosem jsem přistála přímo mezi zelenými stébly trávy a chvíli jsem ani neměla sílu se pohnout. Ale ani jsem neměla moc času se znovu dokopat k pohybu, protože Edwardovy ruce mě okamžitě chytily a přitáhly k němu. Přivinula jsem se k němu a tiše jsem vdechovala jeho vůni, zatímco mě hladil po vlasech. Od té chvíle, kdy začal boj, jsme neměli šanci být chvíli spolu. Ale ani jsem o to předtím nestála. Ne že bych se chtěla utápět ve smutku, ale věděla jsem, že mojí bolestí trpí i on, a že moje blízkost by mu moc nepomohla. Seděla jsem tedy na louce sama, i když moje nutkání utíkat k němu a zabořit mu mokrý obličej do ramene bylo každou minutu silnější a silnější.
"Lásko?" zašeptal mi Edward vystrašeně do ucha, "jsi v pořádku?" Slabě jsem se pousmála a přikývla.
Zakroutil hlavou, ale přesto bylo vidět, jak se mu ulevilo: "Je mi tolik líto, že jsem ti nebyl oporou. Ale opravdu-" Teď jsem zavrtěla hlavou já, přiložila jsem mu prst přes rty, aby nemohl pokračovat, a narovnala jsem záda, abych ho mohla políbit. Otevřel pusu, jakoby chtěl něco namítnout, ale pak se sametově zasmál a hladově přitiskl své rty na moje.
Po asi pěti minutách žhavého líbání jsem přes clonu, která mi vždy překryla uši, když se mě Edward dotýkal, uslyšela hlasité podrážděné odkašlání. Zdálo se, že to Edward neslyšel, ale protože to nebylo možné, nejspíš prostě jenom ignoroval původce toho zvuku. Přitáhl si mě ještě blíž k sobě a teprve až jsem se roztřásla zimou sevření povolil a otevřel oči. Byla jsem překvapená tou záplavou pocitů, které se mu v nich odrážely. Nejsilnější z nich byla úleva smíšená s něhou a plamennou touhou. Zamilovaně se na mě usmál a já si snad po sté, ne-li po tisící, šťastně a značně překvapeně uvědomila, že mám za manžela nejlepšího muže na světě.
Zakašlání se ozvalo znovu, tentokrát blíž a více znějící jako vlčí vrčení. Edward si rozmrzele povzdechnul a postavil mě na zem. Přesto mě stále držel kolem pasu, abych neupadla, kdyby mi nohy zase vypověděly službu. Pak se otočil po zvuku a mě táhnul s sebou. Stanuli jsme čelem k vysoké hnědovlasé dívce, která naštvaně poťukávala nohou do rytmu, který znala nejspíš jen ona sama, a tvářila se jako bohyně pomsty.
"No, Bello," vymáčknul ze sebe Edward a najednou v jeho hlase nebylo ani stopy po předchozím sametu, " rád bych ti někoho představil." Ale nezdálo se, že by byl opravdu rád, spíš to bylo řečnická fráze. Zmateně jsem přejížděla pohledem z jeho nervózního výrazu na dívčinu arogantní tvář a zpátky. Nechápala jsem, v čem byla tahle situace tak hrozná.
Pak si Edward odkašlal a ukázal na dívku a pak zpět na mě: "Wendy, Bella. Bello, Wendy. Ona je, to, vlkodlačka. No a taky je, to..." Zdálo se, že mu došel dech, který stejně k životu nepotřeboval. Zvedla jsem obočí. A pak jsem díky Edwardovým dalším slovům pochopila hrůznost té chvíle.
"Vlastně, rád bych ti, Bello, představil Wendy jako... jako svou sestru."

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.

Warning: include(reklama_roh.php): failed to open stream: No such file or directory in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38

Warning: include(): Failed opening 'reklama_roh.php' for inclusion (include_path='.:/usr/share/php:/usr/share/pear') in /var/www/web2/nepise.cz/nepise.cz/blog/page-bottom.php on line 38